Ostrava-Jih 

nezávislý informační portál městského obvodu

Doprava v Ostravě

uzávěrky, opravy, objížďky …

Bazar obvodu

ZDARMA, za hodinu doma…

Kam s odpady

druhy odpadu a kam s ním

Oprava mostů Plzeňská

podrobnosti – klikněte na ikonu

aktuality, reportáže, kulturní programy, jízdní řády, služby, akční nabídky a slevy,služby občanům, školy, sport, Jižní listy, informace Ůmob Ostrava-Jih, historie obvodu, fotoreportáže …

Historie obvodu Ostrava-Jih

slovem i v obrázcích

Ostrava-Jih je od 24. listopadu 1990 městský obvod ve středu moravské části statutárního města Ostravy, o rozloze 1631,35 ha. Téměř celé území městského obvodu se rozkládá mezi řekami Odrou a Ostravicí, nepatrná část území se rozkládá i na pravém (východním) břehu Ostravice. Skládá se z celých katastrálních území Dubina u Ostravy, Hrabůvka, Výškovice u Ostravy a Zábřeh nad Odrou, která zahrnují místní části Bělský Les, Dubina,Hrabůvka, Výškovice a Zábřeh. Je to nejlidnatější městský obvod Ostravy, bydlí v něm třetina obyvatel města.

Historie obvod však ale zdaleka nebyla jen panelová a šedivá. Historii v našem obvodu zastupují i kulturní památky, mezi které bezpochyby patří kostel Růžencové Panny Marie a socha svatého Floriána v Ostravě – Hrabůvce. V Zábřehu je kostel Navštívení Panny Marie, kterému byl darován gotický zvon z přelomu 13. a 14. století, což je pravděpodobně nejstarší zvon na Moravě. Památník obětem 2. světové války na vysokých Březích v Zábřehu, pomník anglických letců vedle kostela v Hrabůvce, pamětní deska na Klegově ulici v Hrabůvce, pamětní deska a vila Dr. Martínka v Hrabůvce. Mezi kulturní a chráněné památky patří i Jubilejní kolonie, postavená Vítkovickými železárnami podle projektu J. Friewalda v letech 1921 – 1932. Jedná se o dělnické byty v Hrabůvce, situované do jednopatrových domů se dvory a vnitřními ulicemi. Dnes po rekonstrukcích tato část nabízí nejatraktivnější bydlení v obvodu.

Velmi oblíbeným bydlením se staly i části Výškovice a Zábřeh, které úzce sousedí s Bělským lesem. Na počátku osmdesátých let byla zpracována koncepce úprav tohoto lesa na tzv. lesopark, který má nyní mimořádný estetický i rekreační význam nejen pro občany našeho obvodu. Jsou zde kromě laviček k odpočinku také dětská hřiště, minigolf, běžecké a turistické trasy.

Kulturu pro obvod Ostrava – Jih zajišťují kromě Domu kultury AKORD v Ostravě -Zábřehu i kulturní středisko v Hrabůvce, kino Luna a v neposlední řadě Ostrava Aréna ve Vítkovicích, která je využíván ke sportovním i jiným společenským akcím.

Dopravní spojení v rámci města Ostravy zabezpečuje autobusová a tramvajová doprava, která se neustále rozrůstá. Na území obvodu se nachází železniční komunikační uzel Vítkovice a také hustá síť silničních komunikací zabezpečuje kontakt městského obvodu.
Přesto, že obyvatelé obvodu za prací a kulturou musí převážně dojíždět a pro současný ukvapený způsob života nemají času nazbyt, mohli si všimnout, že mnoho míst zde postupně dostává nový kabát. Rekonstruována byla část náměstí SNP v Zábřehu, obnovena byla budova Úřadu městského obvodu v Hrabůvce a výrazným způsobem pokračuje humanizace a estetizace domovního a bytového fondu. Na mnohých místech v obvodu vyrostly další objekty občanské vybavenosti.

Jedná se především o finanční úřad, peněžní ústavy, nákupní střediska a supermarkety, v tomto výčtu nesmí chybět nákupní středisko AVION Shopping park, který náleží k největším na severní Moravě , ale i dětská hřiště na Dubině a Skate areál ve Výškovicích, ale zejména AQUAPARK Sareza, ketrý vznikl na místě starého koupaliště a fotbalového stadionu Nové Huti.

Znak obvodu byl vytvořen dle pečetí a znaků původně samostatných obcí. První pole pochází z pečeti Zábřehu a jedná se o tři stříbrné kužely v červeném poli. Ty vyjadřovaly příslušnost obce k olomouckému biskupství. Ve druhém poli nalezneme stříbrné váhy ze znaku Výškovic. Třetí pole je tvořeno stříbrnou rybou v modrém poli, která se trojitě vyskytovala na pečeti Hrabůvky. Čtvrté, stříbrno-červeně šachované pole bylo vytvořeno uměle jako heraldická stylizace sídlištní zástavby (Dubina).

Znak byl udělen usnesením Rady města Ostravy číslo 3581/90 ze 04.10.1994 a je blasonován: čtvrcený štít; v prvním červeném poli tři stříbrné kužely, ve druhém modrém poli stříbrné váhy, ve třetím modrém poli kosmo položená stříbrná ryba, čtvrté pole stříbrno-červeně šachováno.

Zábřeh (německy: Heinrichsdorf) je historická obec, místní část a jako Zábřeh nad Odrou i katastrální území statutárního města Ostravy, tvořící nejsevernější část městského obvodu Ostrava-Jih. V minulosti k němu patřily také katastrální území Zábřeh-Hulváky a Zábřeh-VŽ, tudíž jsou dnes části území původní historické obce součástí dvou dalších ostravských městských obvodů, jimiž jsou Mariánské Hory a Hulváky a Vítkovice.

Písemné záznamy uvádějí ves Zábřeh poprvé v roce 1288. Po řadě majitelů v prvních staletích existence přešel v roce 1652 do majetku olomoucké kapituly a s některými dalšími sousedními obcemi zůstal – v rámci petřvaldského panství – v jejím držení až do zrušení patrimoniálního zřízení v roce 1848. Na katastru zemědělskévesnice bylo též několik rybníků. Na vývoj obce měly vliv nejen železárny v blízkých Vítkovicích, ale také továrna na lepenku založená v roce 1886, dále cementárna a hlavně chemické závody Julia Rütgerse, které zpracovávaly vedlejší produkty vznikající při výrobě koksu. Od konce 19. století zde fungovala také cihelna; krom kvalitních cihlářských hlín se zde těžily i slévárenské písky. Průmyslový rozvoj ale vyvolal také změny demografické a sídelní. Ve třicátých letech dvacátého století byl vilovou čtvrtíMoravské Ostravy (zejména místní lokalita Zábřeh-Družstvo). Nemocnice zde byla postavena v roce 1912, Zábřeh byl připojen k Moravské Ostravě v roce 1924. Obec byla během druhé světové válkyosvobozena Rudou armádou dne 30. dubna 1945. Mezi nejvýznamnější historické stavby patří Kostel Navštívení Panny Marie a Zábřežský zámek.

Vítkovické železárny (resp. Vítkovické horní a hutní těžířstvo, jak zněl celý název) se za dobu své existence vypracovaly v jeden z největších průmyslových podniků v zemi. Ve své rozsáhlé vnitropodnikové dopravě provozovaly velkou síť vleček. V roce 1912 začaly stavět „mimo“ svůj závod i další z drah, která měla spojit vlastní závody s pískovými doly v Zábřehu, kde se těžil slévárenský písek, potřebný pro činnost železáren. Vzhledem k tomu, že dráha vedla po veřejné komunikaci, byla žádost o koncesi podána jako na veřejnou dráhu pro dopravu nákladů a osob, s parním provozem a normálním rozchodem. Provoz na této 3100 metrů dlouhé dráze byl zahájen 3.července 1913. Dráha vedla od ředitelství Vítkovických železáren přes Zábřeh k pískovým dolům. Pro provoz bylo z vnitrozávodových vleček vyhrazeno 6 třínápravových lokomotiv, zakoupeny byly tři lehké osobní vozy. Zpočátku jezdil na dráze třínápravový parní vůz soustavy Komárek, který sem byl předisponován z železniční vlečky Svinov – Vítkovice, ten se ale neosvědčil, tudíž byl vrácen tam, odkud přišel. O dva roky později byl zakoupen jiný, dvounápravový parní motorový vůz, který se již plně osvědčil a na dráze vhodně doplňoval vlaky s parními lokomotivami (které hlavně dopravovaly těžké nákladní vlaky z pískem). V této podobě přežil provoz válku a celá dvacátá léta, od roku 1925 se na dnešním Mírovém náměstí křížil z tramvajemi Moravsko-ostravské místní dráhy, od roku 1929 bylo stejné křížení i poblíž stanice Zahrádky. V roce 1930 byla do provozu dána nová trať ze Zábřeha do Hrabůvky. Původ této dráhy se datuje už od roku 1912, kdy získal místní podnikatel Palkovský koncesi na stavbu tratě s parním pohonem mezi Mariánskými Horami a Brušperkem. Jeho pokus získat kapitál však ztroskotal, a proto byla koncese převedena na vítkovické železárny. Ty ze stavbou velmi otálely, až roku 1928 došlo k zahájení stavby, 2100 metrů dlouhá trať byla otevřena 5.10.1930. Pro provoz byly i zde vyčleněny některé lokomotivy závodní dráhy, na dráhu byl znovu předisponován třínápravový parní vůz Komárek, který se zde osvědčil. Dráha byla výhradním majetkem Vítkovických železnáren, název Místní dráha Mariánské Hory – Brušperk se používal do roku 1953 (dráha přitom nevedla nikdy ani do Mariánských Hor, natož do Brušperka). Roku 1932, v době vrcholící krize byl zastaven osobní provoz mezi Zábřehem a mezi pískovými doly, po protestech byl po několika měsících obnoven. Majitel obou drah se snažil zlevnit dopravu, proto bylo v roce 1933 rozhodnuto o elektrizaci dráhy, která byla dokončena 30.dubna 1935. Za použití elektrické výzbroje zakoupené u ČKD bylo postaveno vlastní stavbou pět nových elektrických motorových vozů, vlečné vozy byly upraveny z původních vlečných vozů parní dráhy. Dnem zahájení provozu byly linky i označeny, linka do Pískových dolů jako Z, linka do Hrabové jako H. Nákladní provoz zůstal v parní trakci i nadále.

Výškovice jsou historická obec ležící na území Ostravy. V současné době tvoří místní část městského obvodu Ostrava-Jih a skládají se ze dvou částí – z původních Starých Výškovic a ze sídliště Nové Výškovice, které bylo vybudováno v 70. letech 20. století. Výškovice sousedí s lesoparkem Bělský les.

První písemná zmínka pochází z roku 1408 (Wiskowicze). V listině se praví, že Hanuš z Bělé přijal biskupské léno na Starou Bělou a Výškovice. Výškovice byly součástí starobělského léna až do roku 1558, kdy přešly pod Zábřeh. Od roku 1652 přešlo zábřežské léno, a s ním i Výškovice, do majetku olomoucké kapituly, která je připojila k Petřvaldu. Součástí petřvaldského panství byly Výškovice až do roku 1848.

Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím, výjimkami byly někteří živnosti (např. kovář). Ačkoliv industrializace zasáhla celé území Ostravy, na převážně zemědělském charakteru obce se nijak zvlášť neprojevila. Výškovice tak spolu s Antošovicemi, Martinovem, Pustkovcem a Proskovicemi byly jediné obce, které prakticky neovlivnila imigrační vlna z přelomu 19. a 20. století.
Od svého založení spadala obec pod farnost ve Staré Bělé. Výjimkou bylo krátké období v letech 1624–1630, kdy duchovní správu vykonávala farnost ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Až do roku 1873 chodily výškovické děti do starobělské školy. Poté již získaly školy vlastní.

K Moravské Ostravě byly Výškovice připojeny 1. července 1941. Samostatnost získaly 16. května 1954. Opětovné připojení k Ostravě proběhlo 1. ledna 1966.

Dubina je místní část ostravského městského obvodu Ostrava-Jih, na kterém stojí sídliště s převládající panelovou zástavbou. Místní část se rozkládá na části katastrálního území Dubina u Ostravy.

Na sídlišti žije přibližně 5,6% obyvatel Ostravy (celkový počet obyvatel v roce 2007 cca 312 000). Dubina vznikla 1. ledna 1984 jako nová část tehdejšího městského obvodu Ostrava 3.

Její území bylo vyčleněno z katastrů Staré Bělé, Nové Bělé, Hrabové a Hrabůvky. Plošná rozloha je 1 298 499 m2.

Bělský Les je místní část ostravského městského obvodu Ostrava-Jih, na které stojí sídliště. Místní část Bělský Les se rozkládá na částech katastrálních území Dubina u Ostravy a Hrabůvka. S jeho výstavbou bylo započato v roce 1947.

Sídliště se nachází na okraji Bělského lesa, po kterém je pojmenováno. Bělský les je lesní porost na ploše 160 ha rozkládající se na katastru Staré Bělé a Výškovic. Les byl od roku 1272 součástí lenního statku Stará Bělá. Roku 1653 koupila statek olomoucká kapitula. V 17. století se jednalo o les jedlový, hojně se zde vyskytovaly také buk, dub a lípa. Koncem 18. století se začíná těžit pasečně a na vykácené plochy (paseky) byly vysévány jehličnany a břízy. V roce 1931 statek kupuje Moravská Ostrava, aby získala přístup k pramenům pro městský vodovod. Roku 1935 došlo k vybudování jímacího a vodárenského zařízení. Severovýchodní část lesa byla před druhou světovou válkou zabrána armádou.

V roce 1946 byl založen Spolek pro výstavbu vzorného sídliště Ostrava – Bělský les. Zastavěné území mělo mít rozlohu 80 hektarů a v jeho objektech měly být byty pro 7 600 obyvatel. Sídliště mělo být vybudováno za spoluúčasti státu a ostravských továren. Ve vypsané soutěži zvítězil projekt skupiny autorů: Jiří Štursa, Otakar Slabý, Anna Friedlová-Kanczuská, Vladimír Meduna, Jaroslav Turek. Štursa a Slabý byli autory urbanistické části projektu, ostatní architekti jsou autory projektů jednotlivých dvoupatrových a třípatrových domů ve funkcionalostickém stylu. Z původního projektu byla realizována pouze část.

V 70. letech 20. století byla severní část lesa, bezprostředně navazující na bytovou zástavbu, upravena na lesopark s minigolfem a dětským hřištěm. Byl zde také zřízen areál zdraví. Zajímavostí jsou Starobělské Lurdy – zákoutí v bukovém porostu na jižním okraji lesa, kde u pramene stojí kaplička postavená z vysokopecní strusky.

Budova bývalých kasáren byla roku 2005 nákladem sedmi milionů Kč opravena a nyní slouží jako sídlo společnosti Ostravské městské lesy. V přízemí a suterénu sídlí Lesní škola. V rámci České republikyojedinělý projekt si klade za cíl přiblížit lesní hospodářství laické veřejnosti. Snaží se také představit školní mládeži les jako důležitý ekosystém se všemi biologickými, zoologickými i ekologickými vazbami.

Hrabůvka (německy Neuen Grab) je historická obec nacházející se na území statutárního města Ostravy. V současnosti tvoří místní část městského obvodu Ostrava-Jih. Její katastrální území má rozlohu 428,48 ha a v její západní části se nachází severní část zástavby ostravské místní části Bělský Les.

První písemná zmínka pochází z roku 1392, kdy olomoucký biskup Mikuláš potvrdil manželce svého maršálka Jošta z Volfsberku věno 150 hřiven roční činže ze vsi Nové Bělé. Pokud by něco chybělo, doplatil by to Joštův otec ze svého statku v Nové Hrabové (nynější Hrabůvka). Název se časem vyvíjel, v roce 1395 je zmiňována Nová Hrabová (Nouam Graboniam), v roce 1408 Nová Hrabůvka (Hrabowka Nova), v roce 1437 Hrabůvka (Hrabuowka Parva), v roce 1444 Hrabůvka (Klein Hrabowa). Obec měla výlučně zemědělský charakter. Kromě pěstování plodin a chovu dobytka se obyvatelé zabývali rybníkářstvím. V roce 1775 je zde doloženo 17 rybníků, v 30. letech 19. století pak 7 rybníků. 29. března 1944[1] byli poblíž zdejšího kostela zastřeleni gestapem dva britští piloti, kteří uprchli ze zajateckého tábora poblíž Zaháně při tzv. Velkém útěku.[2]Průmyslový rozvoj Ostravy, především výstavba Vítkovických železáren, způsobil odliv většiny mužů, kteří zanechali zemědělství a našli si práci v některém z ostravských závodů. Vzrůstající počet obyvatel si vynutil zvýšení počtu obytných domů pro dělníky. Tak vznikla v letech 1921–1923 Jubilejní kolonie tvořená jednopatrovými domky s vnitřním dvorem. Celkem zde bylo 605 bytů.
Původně byla obec přifařena a přiškolena k Paskovu, později (od roku 1780) k Hrabové. Obecní základní škola vznikla v roce 1873. Samostatná duchovní správa byla ustanovena v roce 1910, kdy byl dostavěnkostel Růžencové Panny Marie (nynější kostel Panny Marie, královny posvátného růžence). Před kostelem se nacházela socha svatého Floriána z roku 1763. Tato socha je dnes na Masarykově náměstí.

K Moravské Ostravě byla Hrabůvka připojena v roce 1924.

Historie obvodu Ostrava - Jih

ve fotografiích

Pin It on Pinterest