Spojovatelka Úmob Ostrava-Jih: 599 444 444

V neděli 28.4.2018  i přes nepříznivé počasí konalo připomenutí bitvy U Korýtka, která byla součástí osvobozovací operace Ostravy.

Dalších 80 obrázků najdete na https://www.zonerama.com/mkalphotos/Album/5265729

Video najdete na https://youtu.be/jReOmEMGKpg

15. dubna 1945 byla zahájena poslední etapa bojů o přístup k Ostravě. O den později bylo obyvatelstvo západních čtvrtí Ostravy probuzeno dělostřelbou. Granáty doslova pršely a hvízdaly vzduchem. 28. dubna byla dobyta Poruba a bombardován byl Svinov spolu s Novou Vsí. 29. dubna bylo dobyto nádraží ve Svinově. Zábřežští občané pozorovali bitvy na návrších za Svinovem, jasně viděli hořící tanky, tankové vozy s benzínovými nádržemi a prchající německé vojsko. Tu a tam dopadla dělová střela do okolí Horymírovy ulice a vytvořila kráter. Německé nálety ustaly, sirény nevarovaly před náletem letounů nepřátel.

V sobotu 28. dubna se v zábřežských průmyslových závodech pracovalo naposled. V Rütgersových závodech (později Urxovy závody), pálili němečtí úředníci spisový materiál a balili svá soukromá zavazadla. O den později němečtí představitelé podniku závody předali českým inženýrům a zmizeli neznámo kam. Němečtí vojáci se ubytovávali v Zábřehu v soukromých domech i zemědělských usedlostech, kde skrývali auta, koně s povozy, děla i válečný materiál. Civilní obyvatelstvo se připravovalo na úkryt ve sklepeních, kam odnášelo nejnutnější zásoby a cennější věci.

V noci z 28. na 29. dubna československé jednotky postoupily k Zábřehu. Zde je na místě připomenout vzpomínky Rudolfa Pešky, tehdejšího náčelníka průzkumu 1. československé samostatné tankové brigády v SSSR:

,,Československé jednotky postupovaly v prostoru Klimkovic, Vřesiny, dále po okraji Pustkovce a Třebovic na Zábřeh a Vítkovice. Už z pozorovatelen na Hlučínsku bylo vidět nad obzorem stoupat kouř z ostravských komínů – pozdrav a zároveň pobídka pro všechny bojující Čechoslováky, nejen pro Ostravany. Na přístupových cestách volaly nápisy: „Dajoš Moravskuju Ostravu!“ Vedle jiných bojových hesel, výzev a orientačních značek psal se na domy před Ostravou i tento závazek: „Podarok k 1. maju – Moravskaja Ostrava!“

Bylo však zapotřebí vyhledat místo nejmenšího odporu, pokud možno opevněné, kde nepřítel spoléhá, že je proti tankovému přepadu chráněn řekou a jeími strmými břehy – tam je nutno přebrodit Odru! Úkol smělý a těžký; uvažoval jsem o něm. Jako náčelníka průzkumu 1. čs. tankové brigády zavolali mě do sovětského štábu. Zde se diskutovalo o podmínkách boje ve velkém městě. Zejména posloužily informace mladšího Gramiše, který bydlel na okraji Zábřehu a Vítkovic nedaleko stadiónu Vítkovických železáren a dobře znal místa, kudy by bylo možno Odru nejvýhodněji přebrodit. S ním jsem se potom vydal na průzkum. Překročili jsme řeku – bylo to v noci ze soboty na neděli, z 28. na 29. dubna 1945.

Na tuto noc nikdy nezapomenu. Eman v blízkosti domova byl nervózní, známa místa ho vzrušovala. Tma nám pomáhala, přebrodili jsme Odru v místech, kde voda nedosahovala výše než po pás. Na druhém břehu se zatím nepřítel neukázal. A tu Emana Gramiše popadla touha podívat se na maminku, že už to není daleko – nevěděl, že matka zahynula v koncentračním táboře, i když to tušil.

Nejdříve musíme dokončit průzkum, potom se podíváme k vám domů – utěšoval jsem Emana. Věděl jsem, že to nebude tak jednoduché. Opravdu – při dalším postupu jsme narazili na fašistickou obranu – zahájila palbu – bylo to v prostoru zábřežských pískových dolů. K Emanovu domku jsme se tedy neprobili a dobře se stalo, neboť už před útokem by se byl mladý Gramiš dověděl trpkou pravdu. A kdo ví, jestli by se byl tehdy vrátil zpět se zdravou kůží…

Výsledky průzkumu jsem ohlásil veliteli čs. tankové brigády a veliteli sovětské divize. Palbou nám nepřítel prozradil svá ohniska odporu. Zjistily se slabosti fašistické obrany, nedostatek protitankových zbraní. Výhodně terénní podmínky podpořily nakonec rozhodnutí přebrodit Odru v místech, kde se říkalo „U Korýtka“. Tam stal kdysi železný most, který měl sloužit vítkovické závodní dráze – v době první světové války jí stavěli vyhladovělí italští a ruští zajatci. Tato dráha běžela násypy a zářezy přes nynější osadu Družstvo pod svahem okolo dělnických výletních míst „U Lazara“ a „U Korýtka“ přímo na most. Koncem druhé světové války jej nacisté rozmontovali a odvezli do „říše“ – nevěděli, komu připravují cestu.

V noci z neděle na pondělí (z 29. na 30. dubna 1945) sovětští ženisté upravili brod, zešikmili břehy a zpevnili dno řeky Odry tak, aby ráno všechno posloužilo důležitému úkolu. Svršek nedokončené železnice vzal dávno za své – z řeky jen tu a tam trčely ohnilé kůly, žádná konstrukce, na níž by mohl později ženisté zbudovat most. Z vojenského hlediska vyhlédnutý terén nebyl zrovna vhodný, zářezy a úžlabiny okolo staré trati při průjezdu tanků mohly skrývat nebezpečí, v případě protiútoku pád prvních tanků mohl zatarasit cestu. Podplukovník Janko byl odvážný velitel. Palba dělostřelectva a pěchoty by byla zasáhla. Z té strany Zábřehu fašisté rozhodně nečekali útok, proto za řekou „U Korýtka“ nevybudovali protitankovou obranu. ‚

První úder provedlo sedm tanků 1. čs. samostatné tankové brigády. Jako obvykle bylo i nyní moje místo na korbě prvních tanků. Od Odry zářezy a náspy staré trati vedla operační trasa k Horní ulici – drobná hnízda odporu byla zlikvidována takřka za jízdy – u Havránkova hostince, u školy na křižovatce Horní a nynější Ruské ulice. Část čs. tanků vtrhla do Zengrovy ulice, část do Ruské. Tanky z Místecké a Ruské se spojily v jeden proud u vysokých pecí a rachotily Vítkovickou ulicí k Ostravě, na Slezskou přes Ostravici. Závazek byl tedy splněn: Podarok k 1. Maja – osvobozená Ostrava.“

29. dubna 1945 v 12:10 překročila 140. střelecká divize 101. střeleckého sboru Moskalenkovy 38. armády řeku Odru v Zábřehu, v místě zvaném Korýtko.

Do večera sovětské jednotky v místě vybudovaly přechodový most, či spíše brod, zešikmily břehy pro hladký průjezd tanků. Obyvatelé blízké restaurace (pravděpodobně Korýtko či U Lazarů) a velínu, ukrytí v odpadovém kanále blízko Odry, byli vyzváni, aby pomáhali při stavbě mostu. Nájemce výletní restaurace Löfler byl při stavbě poraněn střepinou z granátu. Němci neustále útočili.

Němci při osvobozovacích bojích podminovali také starý most nad polaneckou dráhou (dodnes se nachází vedle nového mostu na Výškovické ulici u bývalé vodárny). Pod mostem vedlo vodovodní potrubí o světlosti 500 mm do novoveské vodárny. Němci na most umístili nálož, jež byla kabelem spojena s vojenským barákem. Jeden ze sovětských vojáků kabel přestřihnul a vodárenské zdroje dodávaly vodu bez potíží i nadále.

Ze stránek historie.ovajih.cz – celý článek najdete na: http://historie.ovajih.cz/osvobozeni-zabrehu-nad-odrou/

Pin It on Pinterest